Ten den byl v Johnyhoelektroráji jedním z těch klidnějších. Čas se vlekl a Castor měl ještě mnohem více času na přemýšlení. Už dávno si přiznal, že se na akci se Zero těší. Měla pravdu, ani on nechtěl zbytek svého života strávit za pultem v umolousaném bazaru. Jen co se dostal z laboratoře se sám zavřel do izolace. Zero mu nabídla snadnou cestu ven a pokud dodrží svou část dohody a pomůže Castorovi odemknout jeho druhé logické jádro? Pak teprve začnou být věci zajímavé.
Stejně tak si ale uvědomoval, jak dlouhá cesta před ním je. Ani nemluvě o množství věcí, které se mohly zvrtnout.
Usmál se na zákazníka, který mu oplatil podrážděným úšklebkem. Castor trpělivě čekal, než si chlap vybere pár laciných cetek, zaplatí a odejde. Na pozadí ale pročesával síť, zda nenajde něco o zabezpečení NeoGearu. Zero sice údajně přístup do jejich sítě měla, ale záložní plán určitě ničemu neuškodí.
Nejsnazší cesta vedla samozřejmě přes zaměstnance, ale zvolil jinou taktiku než Zero. Najít je bylo směšně snadné: otročící za almužnu, ale nekonečně hrdé na svou korporátní identitu se svým zaměstnavatelem nijak netajili. Našel si pár techniků a prohnal jejich jména opravdu zevrubným vyhledáváním. Od jmen přešel k virtuálním přezdívkám a pak už mu stačil jen krůček k příspěvkům v technických komunitách, kde řešili jednoznačně pracovní záležitosti.
Do obchodu vešel další zákazník a Castor delegoval kousek svého výkonu na interakci. Jakmile si ale muže prohlédl, zpozorněl. Na první pohled nebyl zdejší. Lehký černý kabát musel stát víc než všechno oblečení, které Castor vlastnil. V duchu si připravoval únikovou cestu.
Muži mohlo být kolem čtyřicítky, zběžně bloudil očí po vystaveném zboží, ale Castor ho netipoval na platícího zákazníka. Převelel své zdroje na vyhledávání jeho tváře a výsledek se dostavil podezřele rychle.
Daniel Ruiz, detektiv u metropolitní policie, osmatřicet let, rozvedený, jedno dítě.
Castor si omezil emoční subsystém akorát včas.
„Jak vám jdou obchody?“ zeptal se detektiv zdánlivě ze zdvořilosti.
„Jak kdy,“ pokrčil rameny, „někdy lépe, někdy hůř. Včera jsem prodal jeden RedLine.“ Kývnul hlavou k vitríně, kde ještě zelo prázdné místo.
„A když nejdou? Nebo sem přijde někdo, kdo zrovna nemá svůj den?“ zajímal se detektiv a snažil se skrývat, jak podrobně Castora studuje. Castor předstíral, že si ničeho nevšiml a dál zastával svou roli znuděného prodavače. Dost mu odlehlo, detektiva zjevně zajímaly nelegální čipy pro virtuální realitu. Na druhé straně nepřišel v přestrojení a musel si být vědom, jak podezřele působí. Snad ani úplný idiot by mu nic neřekl.
„Tak nejdou, a lidem popřeju aspoň hezký zbytek dne.“
„Máte nějaké doklady,“ naklonil se blíž, aby mohl přečíst Castorovu jmenovku, „Castore?“ Android odvrátil pohled, aby neriskoval podobné odhalení jako předchozí den. Vytáhl si rukáv levé ruky, kde měl malý čip obsahující falešné doklady. Jeden z pracovních benefitů, když k Johnymu nastupoval.
Ruizova čtečka pípla, když informace načetla a Castor už přemýšlel, jestli by dokázal doběhnout ke dveřím do zázemí rychleji, než by detektiv tasil zbraň. Nebyl si jistý.
Ruiz studoval Castorovy dokumenty příšerně dlouho, nakonec ale přikývl a čtečku strčil zpátky do kapsy. „Nuže, pane Halle, žádné nelegální čipy tu tedy nemáte?“ Castor zavrtěl hlavou: „kdyby ano, nudil bych se tady o hodně míň.“
„Asi ano,“ pousmál se Ruiz, „ale já vás už nebudu dál zdržovat.“ Rozloučil se a odešel. Castor si i přes utlumené emoce oddechl. Pořád ale neměl ani nejmenší tušení, co měla celá návštěva znamenat. Možná se mu jen nechtělo Castora skřípnout a obchod prohledat, nakonec, Johny ani nebyl producent čipů, jen je ve svém obchodě přeprodával.
Detektiv vyšel ven a zhluboka se nadechl. Asi bude za chvíli pršet, pomyslel si. Nesnášel oťukávání druhořadých přeprodejců, ale to byl přesně důvod, proč mu úkol kapitán přidělil. Jít po malých prodejcích nemělo smysl, dokud se nešlápne na krk výrobcům, jenže ti nepatřili ke společenské spodině a jejich přátelé v politice nad nimi drželi ochrannou ruku. Ruiz měl jen koule na to, aby kapitánovi řekl, jak je policie bezzubá a jen dělá děvku komukoliv, kdo je zrovna u kormidla.
Sáhl do kapsy a nahmatal žvýkačky. Potřeboval do něčeho zatnout zuby. Skoro jeho frustraci odnesl kluk uvnitř, ale Ruiz se ovládl. Dokonce i když měl zjevně falešné papíry a Ruiz by ho mohl na místě sebrat. Na rozdíl od Price si ale nechtěl léčit svoje mindráky na jiných lidech, takže Johnyho elektroráj nenahlásí a Castora Halla také ne.
Sedl do svého auta a nechal se odvézt na další adresu proklatě dlouhého seznamu.
Castor se po chvíli uvažování rozhodl riskovat Johnyho řev a zavřel dřív.
